NEJČASTĚJŠÍ OTÁZKY
A ODPOVĚDI TÝKAJÍCÍ SE CHOVU STRAŠILEK
Níže naleznete odpovědi na otázky, které neustále slýchávám od začínajících chovatelů. Na těchto otázkách se mi líbí, že jsou větši-nou výsledkem zamyšlení chovatele nad zpracovaným (načteným) textem o chovu. Nelze to však říci o všech. Na začátek si zmíníme pár otázek, na které by se chovatel vyloženě ptát neměl + vysvětlení. Pojďme na to.
Co do terária / boxu o rozměrech ... ?
Otázka vypovídá o tom, že chovatel nemá nejmenší tušení, do čeho se pouští. Nenačetl si nic o jediném zvířeti, proto neví, jaké rozmě-ry jsou pro něj vhodné. I při doporučení konkrétních zvířat autor s většinou není spokojen. Pokud se přeci jen najde nějaké zvíře, které by autor dotazu měl zájem chovat, následuje obvykle otázka:
Jak chovat XY, nějaké zkušenosti, rady?
Touto otázkou pouze ukazujete, že nemáte žádnou snahu vynaložit vlastní iniciativu na jakékoli zjištění informací. Pokud vás napadne jakékoli chované zvíře, garantuji, že o něm existuje spousta článků na internetových stránkách a v literatuře. Bohužel, na tuto odpověď často padá argument, že toho si je autor vědom, ale chtěl zkušenosti přímo od chovatelů. No, a kdo myslíte, že ty články a literaturu píše? A teď proč tu zmiňuji tyto dvě otázky, jejichž odpovědi mohou na někoho možná působit arogantně... Vždy si zjistěte informace o zvířatech, které se chystáte chovat. Nemusí se jednat pouze o strašilky, toto pravidlo dodržujte vždy. Minimálně základní informace najdete na prvním odkazu, po přečtení a nastudování 5 různých odkazů můžete s přehledem radit i ostatním. Chce to jen vynaložit alespoň trochu vlastní iniciativy a ne houpat nohama a nechat vyvíjet veškeré úsilí ostatní. Koneckonců, pokud je pro někoho problém banalita jako zjištění informací, nelze od něj očekávat ani schopnost vyvinutí úsilí pro samotný chov.
Otázky tedy pokládejte vždy až poté, co jste si informace nastudovali a některé věci jsou vám nejasné. Často se mi stává, že vysvětlu-ji problematiku z mého pohledu pochopitelně, ovšem čtenář se nechytí. Toto není chyba čtenáře, ale moje, neboť jsem podal informaci třeba zbytečně složitě nebo zamotaně. A že se to stává často. Na co se tedy lidé často ptají?
V čem strašilky chovat? Je lepší plast, sklo, ... ?
Této otázce jsem se věnoval v obecném chovu strašilek. Ve zkratce lze říci, že to záleží na účelu chovu. Pokud hledáte dekoraci třeba do obývacího pokoje, je vhodné skleněné terárium. Pokud plánujete strašilky spíše studovat nebo rozjet větší chov, pak se více hodí plastové boxy. Vše však musí mít adekvátní větrání. Rozhodně se vyvarujte akvárií (nedostatečné větrání) nebo naopak boxů sestave-ných z dřevěné konstrukce a síťoviny (rychlé odpaření vlhkosti).
Partenogeneze nebo sexuální kultury?
Pokud je možnost, pak vždy volte linii se samci (sexuální reprodukce). Partenogeneze slouží pro většinu strašilek jako fakultativní způsob rozmnožování a dlouhodobá asexuální fáze může vést k degeneraci chovu. Jako příklad lze uvést E. tiaratum a P. giganteum, kde se chov stal po nějaké době velmi obtížný, protože byl bez samců. Ovšem nedávno byly do chovu získány E. tiaratum "Innisfail" a P. giganteum "Tapah" s oběma zastoupenými pohlavími. Množství vajíček a životaschopnost nymf se nedá srovnávat. Stejně tak když jsem k samicím z bývalých partenogenetických populací připustil samce, pozoroval jsem změny k lepšímu už v následující gene-raci. Považuji za důležité zmínit, že ačkoli při sexuálním rozmnožování dochází k opakovanému inbreedingu (kopulace mezi příbuzný-mi jedinci), není degenerace ani zdaleka tak drastická, jako v případě partenogeneze.
Se kterým druhem začít?
Velmi snadná otázka s obtížnou odpovědí. V chovu jsou stovky druhů, které zvládnou odchovat i úplní začátečníci. Ovšem ze začátku je potřeba chovatele nějak navnadit. Některé druhy mají tak dlouhý vývoj nebo inkubační dobu, že mohou chovatele o dalších kroků odradit. Velké druhy se často svlékají na nevhodných místech, takže jsou různě pomačkané a chovatel může nabýt dojmu, že pro něj strašilky nejsou vhodné (není to pravda, nelze s tím nic moc dělat!). Osobně bych z pakobylek doporučil druh Clonaria confromans (rychlý vývoj, velmi snadný chov, mnoho vajíček), Carausius morosus a Medauroidea extradentata (u obou snadný chov, poměrně rychlý vývoj a bezproblémové rozmnožování). Ze strašilek Extatosoma tiaratum, Peruphasma schultei, Pseudophas-ma subapterum nebo Neohirasea maerens. Co se týče lupenitek, pak jsem vždy zastával názor s nimi nezačínat. Ovšem pokud se pro to rozhodnete, tak poměrně snadné druhy jsou Phyllium philippinicum a P. tobeloense "Galela". Vždy se ale lze domluvit s chovatelem na doporučení konkrétního druhu podle vašich požadavků (živná rostlina, délka vývoje, nároky na vlhkost atd.), proto se nebojte zep-tat.
Mohu sbírat rostliny ve městě?
Pokud máte možnost, vždy sbírejte rostliny v lese. Rostliny ve městech nebo parcích jsou často ošetřované chemickými postřiky. Dále jsou také kontaminovány například zplodinami z dopravy.Vždy je tedy lepší podávat rostliny z volné přírody.
Kde sehnat specifické živné rostliny (pěnišníky, třezalku, guavu, ...)?
V jakémkoli zahradnictví. Lze zakoupit semena nebo i sazenice. U sazenic je důležité dodržel šestiměsíční ochrannou lhůtu, po kterou nelze strašilky touto rostlinou krmit. Všechny rostliny ze zahradnictví jsou chemicky ošetřovány proti škůdcům. Tyto látky by strašilky zabily. Toto pravidlo platí pro všechny kupované rostliny od třezalky přes pandán až po banánovník nebo