SBĚR LISTÍ PRO STRAŠILKY V Z I MĚ
Ač si to mnoho lidí dopředu neuvědomí, strašilky potřebují listí svých živných rostlin také v zimě. Nastává tedy panika, kde v zimě listí sehnat. Následující článek by měl odpovědět na všechny otázky, které by čtenáře o sběru listí v zimě mohly zajímat. Jak tedy šanci na úspěch co možná nejvýše zvýšit? V prvé řadě je vhodné najít si ne jeden, ale hned několik zdrojů potravy. Pro rostliny je typické, že jeden druh (potažmo i kultivar) je stálezelený, kdežto jiný nikoli. Jak tomu ale v případě konkrétní rostliny je, to zjistíme až v zimě. Obecně platí, že stálezelené kultivary jsou vysoce odolné vůči mrazu. Nezáleží tedy na tom, jestli druh roste někde v nížině mezi nízký-mi keříky, nebo nechráněně na okraji hor. Dále obecně pro všechny rostliny platí, že pokud jsou kryty sněhem, jsou odolnější vůči mrazu. Některé choulostivější druhy tak lze v zimě nalézt pod sněhem zelené. V případě krutějších mrazíků bez sněhové pokrývky však mohou listy zčernat.
Existuje dále několik tipů, jak s rostlinami v zimě pracovat. Přinesené rostliny je vždy potřeba aklimatizovat. Ideálně na verandě, chodbě nebo ve sklepě. Přechod z chladného venkovního prostředí do vytopené místnosti často způsobí opadání nebo zčernání listů. Pokud tuto možnost nemáme, je možné větve umístit do igelitového pytle s trochou sněhu. Ten pomůže pozvolnějšímu přechodu mezi teplotami. Pokud nemáte zdroj živné rostliny blízko, vyplatí se nasbírat jí víc do zásoby. Takovéto větve poté uchováváme v chladu. Ideální je umístit je do kýblu s vodou do sklepa. Pokud tuto možnost nemáte, postrádá sběr zásob smysl, protože ve vytopené místnosti vydrží rostliny použitelné jen pár dní (tedy stejně dlouho, jako rostliny u strašilek). Nikdy nevkládejte nasbírané listí do mrazáku. Tento s prominutím blábol se v jednu dobu mezi chovateli s oblibou šířil. Několik hodin po vyndání listy kompletně zčernají a jsou pro strašilky nepoužitelné. Navíc jsem slyšel od kolegů, že takto zpracované rostliny strašilky nerady přijímají. Hrozí také riziko, že pokud listy nenecháme předem patřičně ohřát (kdy jsou už ale napůl černé), strašilky na následky konzumace chladného listí uhynou. Tyto případy byly opět mými kolegy zaznamenány.
Nyní se podíváme konkrétněji na rostliny užívané při chovu strašilek. Nejčastější z nich je ostružiník (Rubus). Zde je naprostá větši-na druhů vysoce odolná vůči mrazu. Není tedy problém jej v zimě nalézt. Problémy mívají většinou pouze šlechtěné kultivary našich zahrad, dále pak zimu nezvládá druh Rubus idaeus L. (ostružiník maliník). Problém jsou u nás zejména nepravidelné zimy. Jeden rok tedy můžeme v lednu najít zelený i choulostivější druh, který však za rok při silnější zimě bude zcela bez listů. Jediná prevence tedy v případě ostružiníku tkví ve vyhledání více nalezišť. Ostružiníky však ale často rostou v rozlehlých porostech tvořených několika druhy, které se často vzájemně kříží. Je tak vysoká pravděpodobnost, že z několika rostlin budou vždy nějaké olistěné. Pokud máte možnost, je také řešením vysázet si ostružiní na zahrádku. Jak vypadají různé ostružiníky v zimě lze vidět na obrázku č. 1.
Obrázek č. 1: Ostružiníky v zimě. (1) typický porost ostružiníku (Rubus spp.) v lese, foto po roztání sněhu, (2) malinoostružina (Rubus cv. Buckingham Taybera), beztrnný kultivar, listí je v zimě plně mrazuvzdorné; a (3) ostružiník maliník (Rubus idaeus L.) bez jediného listu již koncem listopadu. © Michal Siegel
V případě ostružiníků se často stává, že zejména starší přízemní listy mají jinou barvu, než listy mladší, výše nad zemí. Do chovu bychom měli sbírat pouze listy zelené. Listy fialové, hnědé nebo dokonce černé jsou již z části nebo plně odumřelé a neobsahují potřebné živiny. Strašilky je také často odmítají přijímat. Lze jen obtížně ří-ci, kde je hranice použitelnosti. Proto je vždy lepší volit zelené listí a zbytečně nepře-mýšlet, jestli je tohle ještě v pořádku nebo ne. Na obrázku č. 2 (vlevo) je list ostružiníku, který je již na hraně použitelnosti. List je nafialovělý, z části ale zelený a pro strašilky ještě postačí. Nicméně se také může stát, že během několika hodin ve vytopeném boxu list v boxu zfialoví úplně nebo dokonce zčerná. Proto je opravdu lepší neriskovat a jít na jistotu. Dále se (stejně jako v létě) nedoporučuje sběr ostružiníků u silnic nebo frekven-tovanějších cest. Je potřeba si uvědomit, že přes listy prochází průduchy veškerý okolní vzduch a mnoho zplodin může být pro strašilky toxických. Citlivé jsou zejména lupenit-ky (Phyllium, Chitoniscus, Nanophyllium) a rod Haaniella.
Obrázek č. 2: Nafialovělý list ostružiníku. List je na hranici použitelnosti pro chov strašilek.
Druhou nejčastěji používanou rostlinou v chovu je ptačí zob. Ačkoli na něj lze narazit i v přírodě, zdrojem pro chov jsou ve většině případů okraje městských cest a parky, kde je hojně vysazován. Často se také používá pro výsadbu živých plotů. Ve městech se setkáme se dvěma druhy, Ligustrum ovalifolium a L. vulgare. U obou druhů existují mrazuvzdorné kultivary. Bohužel je nelze určovat podle listů, ale je potřeba počkat na zimu. Je to tedy padesát na padesát - buď keře opadají (a tím pádem celá vysázená alej), nebo ne. Jediný stoprocentně mrazuvzdorný je kultivar Atrovirens, který poznáme podle nápadných zašpičatělých listů. Ptačí zoby rostou velmi rychle, proto je také alternativa vysadit se nějaký na zahradu. Pokud tuto možnost nemáme, lze opravdu jen doufat, že některá z alejí je tvořena stálezelenými kultivary. V opačném případě lze ještě vyhledat zimolez (Lonicera), kde naprostá většina rostlin je u nás zelená i přes zimu. Jak může vypadat ptačí zob v zimě je vyobrazeno na obrázku č. 2.
Obrázek č. 3: Ptačí zob v zimě. (1) keř se zeleným listím v zimě, (2) kompletně holý keř bez listí a (3) stálezelený L. ovalifolium cv. Atrovirens. © Michal Siegel
Další často užívanou rostlinou je růže (Rosa). Používá se zejména jako alternativa pro listy ostružiníku. U růže nastává stejná situa-ce. Buď je druh/kultivar odolný či stálezelený nebo nikoli. Na rozdíl od ostružiníků, kde určování patří ke stejným extrémům, jako třeba u pampelišek, růže lze s trochou zkušeností určit a následně si odolnost vůči mrazu dohledat. Růže šípková (Rosa canina L.) zimu zvládá v nižších polohách, i když je často problém vhodné listí najít. Ve vyšších polohách se s listím takřka nesetkáme. Typický je poté holý keřík nesoucí pouze zralé šípky (viz obrázek č. 3). Některé zahradní kultivary zimu zvládají, ovšem často jen po určitou dobu. Jako krmení v zimě tedy růže není zcela vhodná, pokud nemáte možnost ji zimovat například v zimní zahradě.
Obrázek č. 4: Růže v zimě. (1) okrasná zahradní růže na začátku zimy, kdy už opadala většina listí, (2) odolnější kultivar v lednu a (3) Rosa canina L. v Karlově pod Pradědem (únor 2016). © Michal Siegel
Nyní se podíváme na ostatní, ne příliš často používané zdroje potravy. Prvním z nich je jahodník (Fragaria). Jahodníky jsou velmi často mrazuvzdorné a stálezelené. Některé druhy nebo kultivary ovšem vyžadují sněhovou pokrývku. I bez ní ovšem lodyha přežije, přijde však na zimu o veškeré listí. Zimu často bravurně přečkávají také šlahouny, kterými se jahodník rozmnožuje (Pozn. Laici často zaměňují tyto šlahouny za oddenek. Oddenek je modifikovaný stonek, který se šíří pod zemí a setkáme se s ním například u přesli-ček. Šlahoun je nadzemní část prodlouženého stonku.). Velmi odolné jsou drobné, tzv "měsíční" jahodníky. Ve většině zahradnictví lze zakoupit měsíční kultivar Fragaria cv. RUJANA. Tento kultivar přečká jakoukoli zimu. Lze jej také zimovat například ve sklepě nebo na verandě, kde jeho listy zůstanou kryty před mrazem (může se někdy stát, že část listů opadá). Často se také používá jako živná rostlina břečťan popínavý (Hedera helix L.). Jedná se o zcela mrazuvzdornou a stálezelenou rostlinu. Ne všechny druhy strašilek ale dokážou toto pevné listí přijímat, ačkoli se jedná o nejvýživnější rostlinu. Další používanou rostlinou je pěnišník (Rhododendron). Zde opět záleží na kultivaru. Vzhledem k tomu, že se mimo zahrady a okrasné parky vysazuje zřídka, je potřeba si jej obstarat vlastní výsadbou. Vybírejme takové kultivary, které jsou stálezelené. Nenechte se zmást slovem mrazuvzdorné. Takové jsou všechny kultivary. I takový rostlina, kterou je potřeba seříznout a kmínek zakrýt chvojím, je mrazuvzdorná. Obrazí však až na jaře. Stálezelené pěnišníky mají dále tu výhodu, že jejich listí je po celou dobu pevné. Nenastane tak situace jako u ostružiníků, kdy na jaře může být problém sehnat kvalitní listí (to z minulého roku opadá nebo hnije a nové ještě nenarostlo). Některé druhy přijímají bobkovišeň (Prunus laurocerasus L.) a mahónii (Mahonia aquifolium (Pursh) Nutt.). S těmito rostlinami nebývá obvykle problém, neboť mají velmi silné listy zelené po celou zimu. Ačkoli někdy mohou listy mahónie zfialovět, jsou stále použitelné. Z venkovních rostlin se dále používají oleandry (Nerium oleander L.) a citroníky (Citrus spp.). Oleandry je potřeba na zimu umístit do skleníku nebo zimní zahrady. Starší rostliny lze již pěstovat celoročně venku, listí ale často opadá. Pokud ale máte možnost zimního přesunu, nebudete mít o listí nouzi. Citroníky jsou zcela bezproblémové, starší rostliny zimují venku. Nejvhodnější pro venkovní pěstování je citronečník trojlistý (Poncirus trifoliata L.). Ten ovšem neprodukuje chutné plody. Při vnitřním zimování jsou však i chutnější kultivary stálezelené. Všechny rostliny zmíněné v tomto odstavci jsou na obrázku č. 5.
Obrázek č. 5: Ostatní živné rostliny v zimě. (1) pěnišník odolný vůči silným mrazům po oblevě a (2) pěnišník shazující listí již v prosinci, (3) porost měsíčního jahodníku (Fragaria cv. RUJANA), (4) břečťan táhnoucí se po zemi a (8) břečťan pnoucí se po stěně, oba statně olistění; (5) citroník (Citrus limon L.) zimovaný v garáži, některé listy žlout-nou čistě nedostatkem světla, (6) oleandr (Nerium oleander L.) zimován na stejném místě jako citroník, listy jsou čistě zelené (pouze některé jsou napadené sviluškou, která ovšem s teplotní tolerancí nesouvisí), (7) plně zelená mahónie a (10) mahónie s nafialovělými listy a nakonec (9 bobkovišeň (P. laurocerasus L.) bez jakéhokoli teplotního dotčení.
ZÁVĚREM
Vhodno možná říci úvodem, není univerzální rada, kde a jak najít v zimě potravu. Stejně jako v jiných aspektech chovu, i toto je na ochotě chovatele. Když pominu možnost vlastního pěstování, pak lze opravdu jen vytipovat několik různých nalezišť a v zimě doufat, že zde listí neopadá. Pokud možnost zahrady a vlastního pěstování máte, rozhodně se vyplatí (alespoň pro jistotu) nějaké keře nasadit. Mnoho z nich plní také okrasnou funkci, ne-li všechny. Důležité potom ovšem je nepoužívat chemických přípravků, které se v rostlině dlouho drží (až 6 měsíců) a pro strašilky znamenají jistou smrt. Například oleandr na obrázku č. 5 (6) je pro chov momentálně nepoužitelný, protože jsem na něj použil insekticid PUKLISTOP a listy po dvou dnech vydrhl houbičkou s roztokem detergentu. Při takovýchto ošetřeních dále mějte na paměti, že přípravky aplikované postřikem se v místnosti rozšíří i na okolní rostliny. Proto jsem střik provedl venku a ačkoli jsem rostlinu následně přenesl ke všem ostatním, kontaminace se ze zkušenosti nebojím. Mýtem také zůstává, že rostliny stříkané venku se insekticidů zbaví rychleji ("vyvětrají se"). Vždy je potřeba dodržoval onu lhůtu 6 měsíců. Tuto lhůtu mimo jiné nezapomeňme dodržovat i rostlin nově koupených (keříkové kopřivy, pandány, palmy, banánovníky a jiné rostliny užívané pro krmení vzácnějších druhů strašilek).
Tento článek bude dále aktualizovaný. Chybí zde popis jedné zásadní chovatelské rostliny, kterou je třezalka (Hypericum). Dále budu text jistě ještě několikrát upravovat a "upgradovat" o různé poznatky, konkrétní odrůdy atd.