CHOV ZLATOHLÁVKŮ
Zlatohlávci (Cetoniinae) patří k najsnadněji chovatelné skupině brouků. Samozřejmě, najdou se náročné výjimky, ovšem většina jich v chovech není. V chovu brouků máme jen malé množství rodů zastoupených však velkým množstvím druhů. To je rozdíl oproti třeba strašilkám nebo i sklípkanům, kde každý další druh do chovu patří často do jiného rodu. Ačkoli jsou poté brouci tvarově stejní a liší se více méně pouze barvami, má to jednu výhodu: načteme si informace o chovu třeba rodu Eudicella a jsme najednou schopni chovat 20 různých druhů. Nyní si ukážeme, jak na to.
UBIKACE PRO CHOV LAREV
Larvy zlatohlávků krom velikosti dělíme na dvě velké skupiny - kanibalistické a mírné. Mezi druhy s kanibalistickými larvami patří například rod Mecynorrhina se všemi podrody - M. (Mecynorrhina), M. (Megalorrhina) a M. (Amaurodes) a rod Eudicella. Larvy takových druhů je vhodné chovat odděleně. Menší larvy (do 3 cm) všech druhů lze chovat v krabičce o objemu 150 ml (všechny plastové krabičky odebírám z eshopu JARICO). Větší larvy chováme v krabičce o objemu 700 ml. Pro larvy rodu Eudicella tyto krabičky postačí až do zakuklení. S dostatkem příkrmu a při časté výměně substrátu postačí i pro larvy rodu Mecynorrhina, ty je však vhodné od asi 5 cm délky choval v boxech o objemu 6 l. Larvy, které vůči sobě nejsou agresivní, lze chovat pohromadě ve skupinách. Patří sem rod Pachnoda, Rhomborhina nebo Dicranorrhina. Na 5 l substrátu připadá 20 malých nebo 10 středních larev (konkrétní hodnoty u vypsaných druhů níže). Větrací otvory do krabiček děláme špendlíkem (do víčka obou zmíněných krabiček dělám cca 20 dírek), na boxy použijeme vrták o průměru asi 1 mm. opět vrtám cca 20 otvorů. Z hlediska ubikace jakožto nádoby tím pro nás vše skončilo. Nyní musíme "jen" sesbírat a upravit substrát, kterým se larvy budou živit.
Substrát pro chov zlatohlávků je, až na výjimky, 100% listová hrabanka. Hrabanka by měla být z bukového nebo dubového lesa, lze však použít i z jiného, pokud se nejedná o les smíšený nebo jehličnatý. Pryskyřice v jehlicích by larvy usmrtila. Hrabanku najdeme pouze v lese se staršími stromy (od 20 cm průměru kmene). Pokud v lese mezi stromy roste tráva, najdeme neprodleně jiné místo. Protože na takovém místě není pod listím hrabanka, nýbrž hlína. Pokud jsme našli čistě listnatý les bez trávy, můžeme se pustit do práce. Nejprve odhrneme vrstvu spadaného listí. Pod ním se nachází substrát tvořený malým množstvím hrabanky spolu s kousky zetlelých listů z minulého roku. Již tento substrát můžeme sbírat. Pod touto smíšenou vrstvou je několik centimetrů čisté, dokonale zpracované hrabanky. Tu sbíráme tak dlouho, dokud nenarazíme na jílovitou půdu pod ní. Po dokončení sběru je vhodné rozhrabaná místa opět zasypat dříve odházeným listím.
Takto sbíraný substrát ještě ale nemůžeme použít. Musíme jej přešít na sítu s průměrem oka asi 1 mm. Zbavíme se tím drobných částeček a také jiných bezobratlých, kteří by naše larvy mohli ohrozit (například mladé stonožky). Někdo substrát vypéká v troubě. Tímto však s živé hmoty uděláte pouze nepoužitelný "prach", ze kterého brouci nezískají téměř žádné živiny a budou velmi malí. Substrát sterilizujeme umístěním na několik dní do mrazáku. Spíše než umístit do mrazáku igelitku plnou proseté hrabanky je vhodné ji rozdělit do několika menších sáčků. Nízké teploty tak rychleji a efektivněji celý substrát prostoupí a veškeré škůdce nemilosrdně vyhubí. Bakterie zodpovídající za kvalitu substrátu mají však daleko vyšší toleranci vůči chladu, takže v substrátu zůstanou. Důležitá věc pro manipulaci s hrabankou je, že by neměla nikdy vyschnout (a to i v případě uskladnění).
Prosetý a sterilizovaný substrát stačí již navlhčit na potřebou vlhkost. Ideální vlhkost je taková, kdy se při stlačení substrátu mezi dvěma prsty objeví voda, která ale neukápne. Pokud se žádná voda neobjeví nebo substrát dokonce práší, musíme vodu přidat. Pokud nám voda ukápne nebo dokonce vyteče, musíme přidat další hrabanku nebo stávající nechat mírně vyschnout. Správně navlhčený substrát plníme do předem zvolených nádob.
Obrázek č. 1: L1 larva Goliathus goliathus
Obrázek č. 2: Skupina larev Holopyga liturata
Obrázek č. 3: Larvy Mecynorrhina torquata "ugandensis"
Obrázek č. 4: Larvy M. torquata "immaculicollis"
Larvy brouků procházejí během vývoje třemi stádii - instary. Čerstvě vylíhlou larvu označujeme jako L1 - larva v prvním instaru. Za nějakou dobu se larva svlékne. To se většinou děje v řádu týdnů. Po tomto svleku je larva v instaru druhém - L2. Po dalším svleku hovoříme o instaru L3. Jelikož se budeme věnovat chovu zlatohlávků, nosorožíků a roháčů, bude pro nás tento instar poslední. Například tesaříci mají ale larvy s několikaletým vývojem a setkáváme se tak s instary L10 a více.
Nyní je potřeba larvy obstarat. Vhodné pro začátečníky jsou rody Eudicella, Pachnoda, Dicroorrhina, Eccoptocmenis, Gymnetis, Holopyga, Mecynor-rhina s podrody Mecynorrhina (vyjma M. kraatzi a M. oberthuri), Megalorrhina Chelorrhina; Stephanorrhina a Chlorocala (některými chovateli stále označován jako rod Smaragdesthes). Vyvarovat bychom se měli rodům Cheirolasia, Goliathus, M. (Amaurodes), Neptunides, Argyro-phegges nebo Compsocephalus. Čím starší larvy koupíme, tím dříve se dočkáme imag. S rostoucí velikostí ale, pochopitelně, roste i cena. Nejlevnější jsou malé L1 larvičky, které mají velikost 1,5-2,5 cm (viz Obr. č. 1). Zde je však ještě riziko nečekaného úhynu některých jedinců. Odrostlejší L2 larvy (viz Obr. č. 2) jsou cenový kompromis, navíc při dobré péči již nehynou. Největší jsou larvy L3 (viz Obr. 3 a 4), ale také nejdražší. Larvy prvního a někdy také druhého instaru můžeme chovat pohromadě v krabičkách o objemu 700 ml, které jsou vidět na obrázcích 2 a 4, nebo odděleně v krabičkách o 150 ml na obrázku č. 3. Velké larvy pa chováme pohromadě například v boxech o objemu 20, 30 a 60 l nebo i více. V případě kanibalistických larev chováme L3 odděleně v krabičkách o objemu 700 ml (Eudicella) nebo v boxech o objemu 6 l (Mecynorrhina). Na obrázku č. 3 jsou vidět čerstvé larvy L3, které již znatelně přerostly 150ml krabičky. Na obrázku č. 4 vidíme starší larvy L3, kterým jsem zrovna vyměnil substrát v krabičkách o objemu 700 ml. Na obrázku č. 5 poté vidíme předchystané 6l boxy pro chov velkých L3 larev zlatohlávků.
Pokud chceme dosáhnout opravdu velkých imag, je vhodné larvy přikrmovat. Příkrmy mohou být různé od koňského hnoje až po larvy jiných druhů. Zlatohlávky rodu Eudicelly můžeme přikrmovat příměsí koňského trusu do substrátu v poměru 3-4 díly hrabanky na 1 díl trusu. Takto chované larvy budou mít větší rohy v případě samců. Dále můžeme přikrmovat například larvami rodu Pachnoda, které dodají dravým larvám proteiny a výslední brouci tak budou větší. Rody Mecynorrhina nebo Goliathus přikrmujeme také larvičkami nebo můžeme do substrátu přimíchat granule. Osobně používám granule značky Applaws pro koťata (80 % masa a zbytek pouze zelenina). Larvy po nich nabírají neuvěřitelnou hmotnost.
Další možnost příkrmu je zelenina. Používám listový salám a mrkev. Oboje strouhám nahrubo a dávám na jedno místo do substrátu na rozdíl od koňského trusu, který se substrátem rovnoměrně smíchám. Zeleninový příkrm je třeba kontrolovat. Pokud jej larvy nestihnou včas spotřebovat, mohou se v nich množit roztoči. Případné plíseň okolo vůbec nevadí, goliáši konkrétně ji milují.
Na konci 3. instaru přechází larva do tzv. putovní fáze. Z dříve bílé barvy přejde do krémové až nažloutlé. Dále je velmi aktivní, hledá místo na zakuklení. Z toho důvodu je vhodné krabičky s larvami zajistit například gumičkou. Larva po pár dnech přejde do vyloženě žlutavé barvy, vyprázdní se a z těchto výměšků si okolo sebe postaví pevný kokon. V tomto kokonu je ještě několik dní až týdnů jako larva, než se svlékne do pupy (kukly).
Některé druhy mají kokony velmi křehké a hrozí jejich promáčknutí či prasknutí při manipulaci, která je následně více méně nezbytná. Jedná se zejména o larvy rodu Dicronorrhina. Těmto larvám před kuklením můžeme do substrátu přidat křemičutý písek zbavený prachu, a to v poměru 1 díl hrabanky na 1 díl písku. Písek přidáváme v putovní fázi, ale pokud se stane, že bychom jej přidali moc brzy, nic se nestane. Larva pouze písek nestráví a vyloučí jej.
PÉČE O KOKON / PUPU
Dostáváme se k nejjednoduššímu, ale zároveň nejkritičtějšímu stádiu při chovu brouků. Jakmile je brouk v kokonu, nehýbe se ani nežere. Bohužel je však naprosto bezbranný. Naší úlohou je pouze chránit pupy v tomto období proti predátorům a plísním. Kokony je proto vhodné inkubovat ve zcela sterilním substrátu. Na rozdíl od substrátu pro chov larev, tento můžeme vypéct v troubě, abychom měli jistotu. Pokud nechceme například rašelinu nebo písek vypékat, můžeme zakoupit například perlit nebo vermikulit. Ten nasypeme do nějaké nádoby a spaříme horkou vodou. Tím si jednak pojistíme, že veškeré zárodky mikroorganismů jsou usmrceny, po vychladnutí ale navíc máme již vlhký substrát. Ovšem pozor. Substrát pro kokony by měl mít nižší vlhkost než ten pro chov larev. Pupy je vhodné inkubovat po jedné v krabičce o objemu asi 700 ml s cca 20-50 větracími otvory vytvořenými špendlíky do víka. Platí pravidlo, že kokon by měl být ze spodní třetiny zahrabaný v substrátu a horní dvě třetiny by měly být nad substrátem. Spodní část tak absorbuje vlhkost, aby pupa nevyschla, přebytečná vlhkost je ale navíc vypařována skrze horní část. Kokon tedy chrání pupy uvnitř před ztrátou vody (vysycháním) a dočasně také proti predátorům. Pokud se však nějaké larvičky dvoukřídlého hmyzu prokoušou dovnitř, můžeme se s pupou rozloučit.
Obrázek č. 5: Boxy o objemu 6 l pro odrostlé L3 larvy.
Vývoj pupy v kokonu trvá asi necelé dva měsíce. Často se ale stává, že je nějakou dobu uvnitř již plně vyvinutý neaktivní brouk, nebo popřípadě ještě nějakou navíc dobu bude. Takový brouk by se po nějaké době sám "probudil" a kokon opustil. Každá zbytečná doba v kokonu navíc ale zvyšuje riziko napadení parazity. Často tedy pomocí předmětu s tupou špičkou do kokonu zhotovíme na jednom místě otvor, skrze který můžeme pozorovat dění uvnitř. Průměr otvoru stačí bohatě 3 mm a při jeho tvoření musíme dbát na to, abychom jedince uvnitř nezranili. Pokud skrze otvor vidíme uvnitř "něco bílého", je tam stále larva. Když zpozorujeme "něco oranžového", uvnitř je již pupa. V momentě, kdy uvnitř pozorujeme kovový lesk barevně závislý druh od druhu, je zde již vyvinutý brouk. Nyní můžeme kokon opatrně rozloupnout podélně na dvě poloviny. Pokud brouk leží na zádech, přiklopíme opět horní polovinu a kokon převrátíme. Musíme totiž zkontrolovat krovky. Pokud jsou ještě světle oranžově zbarvené, jsou měkké a nejsou plně vyvinuté (viz Obr. č. 8-1 a 9). Krovky se během několika dní a změní svou barvu do finálního stavu (Obr. 8-2, 3, 4; a 9). Během této doby pravidelně brouka kontrolujeme kvůli roztočům. Jakmile jsou brouci plně vyvinutí a aktivní, přesouváme je do ubikace, kde se budou pářit a samice klást snůšky.
Obrázek č. 6: Kokon zlatohlávka rodu Goliathus
Obrázek č. 7: Pupa druhu M. torquata "ugandensis"
Obrázek č. 8: Postupné tvrdnutí krovek u M. torquata "immaculicollis"
Obrázek č. 9: Samička G. goliathus neaktivní (nahoře) a již aktivní (dole).
UBIKACE PRO CHOV IMAG
Pro chov dospělých brouků lze použit boxy od objemu 6 l. Ideálně však alespoň 20 l. Podmínka ubikace je, aby brouci měli dostatek prostoru pro pohyb na povrchu (v tomto ohledu nejsou příliš nároční) a dostatečnou vrstvu substrátu pro kladení. Výšky substrátu by měla být alespoň 15-20 cm pro menší druhy,(Pachnoda, Potosia, Cetonia, Chlorocala, Cetoschinema, Eccoptopnemis, Gymneto-soma), 20-30 cm pro středně velké druhy (Eudicella, Dicronorrhima Dicranocephalus, Neptunides, M. (Megalorrhina, Chelorrhina), Cheirolasia) a 30+ cm pro druhy velké (M. (Mecynorrhina), Goliathus, Argyrophegges - ačkoli je střední). Substrát je stejný jako ten pro chov larev, tedy 100% listová hrabanka zbavená velkých částí, predátorů a sterilizovaná mrazem po dobu několika dní. Všimněte si mimochodem obrázku č. 2, na kterém je nevhodně zpracovaný substrát (částečky jsou příliš hrubé a dokonce se najde sem tam i jehlice). Je to jedna z mých fotografií, kdy jsem s chovem začínal. Zlatohlávci jsou na rozdíl od nosorožíků a roháčů aktivní převážně ve dne. Proto na povrch substrátu umístíme nějaké větve a kusy kůry. Po těch mohou brouci lézt a nebo si pomoci při otočení na břicho, pokud se převrátí. Zlatohlávci rodu Pachnoda jsou navíc nároční na světlo, proto je umístíme k oknu (pozor, ne nad radiátor a v létě pozor na horké slunce) nebo po obyčejnou / UV žárovku.
Krmení brouků provádíme pravidelně. Použít můžeme měkké ovoce (nejvíce se osvědčil banán, dále lze použít mango nebo cukrové melouny) nebo Beetle Jelly. Banány je třeba kontrolovat a nejpozději každý 2. den měnit, jinak se na nich budou množit roztoči nebo smutnice či octomilky (ty nejsou nebezpečné, ale při přemnožení opravdu velmi otravné). Při krmení banány se snažíme eliminovat plochu měkkého banánu, který se dotýká substrátu (přesnos roztočů na substrát a jeho lokální hniloba). Ideální je tedy neloupaný banán rozkrojit podélně na dvě poloviny a každou polovinu rozkrojit na tři části. Banány na substrát pokládáme slupkou dolů. Pokud krmíme Beetle Jelly, měníme ho měníme po jeho spotřebování. Krom zakoupého Beetle Jelly si můžeme vytvořit vlastní. Jednoduchý recept na 350 ml zní: 1 rozmačkaná banán, 40 g třtinového cukru, 1 lžíci medu, 1/2 lžičky agaru a 250 ml vody přivedeme na mírném plameni k varu, povaříme za důkladného míchání 1 minutu a slijeme do forem (například silikonové formičky na led). Tato směs je vhodná pro zlatohlávky a nosorožíky. Pokud připravujeme Beetle Jelly pro roháče, místo 1/2 lžičky přidáme pouze 1/4 lžičky agaru.
Důležitý je také počet jedinců v ubikaci. V boxu o objemu 6 l můžeme chovat menší druhy v počtu do 10 jedinců, případně jsem takto choval některé zástupce rodu Eudicella v triích (2 samice + 1 samec). V boxu o objemu 20-30 l můžeme chovat středně velké druhy v počtu 3 samice + 2 samci. V boxech o objemu 60 l chováme větší druhy ve stejném počtu, případně menší druhy v počtu větším. Rod Goliathus chováme ve speciálně upravených boxech.
Pokud chováme v boxu větší množství imag, zejména samic, je vhodné poříd ještě jeden box a po nějaké době imaga přemístit do tohoto spolu s novým substrátem. Pokud je v ubikaci již hodně nakladených vajíček, samičky další nekladou a navíc pohybem v substrátu mohou zničit ty již nakladené