EXOTIKA DOMA

     Protože je chov dospělých jedinců (imag) asi nejjednodušší, začnu právě s ním. U všech druhů platí, že je třeba dodržet nároky na prostor (viz stavba insektária), potravu, vlhkost a teplotu. Živnou rostlinu strašilkám měníme tak často, aby v ubikaci nebylo zvadlé, žluté nebo dokonce suché listí. Takové listy nejsou pro většinu druhů již poživatelné. Teplota také vyhovuje všem druhům stejná, tedy pokojová, ale alespoň 20 °C, nejméně krátkodobě 16-18 °C a nejvýše dle tolerance druhu (26-32 °C). Předpokládám však, že ani jeden z těchto extrémů v domácnosti mírného pásma nehrozí. Dále je důležité vyvarovat se prudkým výkyvům (například střídání teploty mezi 19 a 25 °C), ačkoli noční pokles o 1-2 °C není na škodu (ne však podmínkou). S vlhkostí je to již zajímavější. Jsou druhy, kterým vyhovuje nižší vlhkost (do nějakých 50 %), jiným vyhovuje střední (do 60-70 %) a některé druhy vyžadují vlhkost vysokou (nad 85 %). Tyto požadavky se dají dohledat u každého druhu (u vybraných mimo jiné níže pod článkem) a nebo se poradit s chovatelem přímo při koupi. Obecně ale platí, že druhy "ligustrofilní" skupiny vyžadují nižší vlhkost (Necroscia, Peruphasma, Pseudophasma, Aniso-morpha) a druhy "rubofilní" skupiny střední až vysokou v závislosti na druhu. Požadovanou vlhkost udržujeme rosením. Rosení provádíme vždy zrána a navečer. V horkých letních dnech, kdy ubikace rychleji vysychá, můžeme dle potřeby i během dne. Protože každé vyrobené insektárium je unikát jeho tvůrce a rozprašovače se značka od značky liší, není na škodu vyzkoušet ubikaci rosit naprázdno (tj. ještě před zakoupením strašilek) a sledovat, jak rychle se voda vypařuje a dle toho optimalizovat množství a četnost.

​

     V případě, že jsme zjistili a stanovili veškerá výše zmíněná optima a pravidelně měníme potravu, není důvod k obavám a strašilky budou prosperovat. Po nějaké době se navíc dočkáme vlastního odchovu v podobě vajíček. Strašilky kladou vajíčka čtyřmi způsoby. Většina druhů pouští vajíčka volně na dno ubikace. Mnoho druhů dále klade vajíčka do substrátu. Pro ty je potřeba do ubikace umístit krabičku s alespoň 5 cm vysokou hladinou substrátu (rašelina, písek). Některé druhy vajíčka lepí na podklad (Clonaria confromans), vystřelují švihem zadečku (Extatosoma tiaratum) nebo zapichují do listů (nejsou v chovech). Ačkoli bychom mohli vajíčka některých druhů v insektáriu ponechat, pro přehlednost je vhodné je sbírat a umístit do inkubátorů. 

​

     U strašilek se krom klasického rozmnožování (samec + samice) setkáme s partenogenezí, tedy vývojem z neoplozeného vajíčka. Proto lze mít odchovy i tehdy, chováme-li pouze samičku. Ne všechny druhy, ač jich je většina, tuto vlastnost mají a u některých se z neoplozených vajíček téměř nic nevylíhne nebo nymfy houfně hynou. Druhy, které není vhodné chovat skrze partenogenezi jsou například Heteropteryx dilatata, Eurycantha calcarata, Haaniella spp. Pokud máme možnost mít samce i u druhů, které partenogenezi ovládají bravurně, tak jí vždy využijme. Ačkoli panují názory, že během partenogeneze nedochází k žádné obměně DNA, protože nedochází k jejímu obohacení jiným samcem a genetika jedinců se nemění, není to pravda. DNA se samozřejmě díky náhodným bodovým mutacím mění během jakéhokoli rozmnožování, kdy dochází ke vzniku embrya. Naopak tedy dochází k degene-raci linie. V případě chovu obou pohlaví dochází neustále k obměně DNA, ačkoli dochází k inbreedingu (křížení sourozenců) a DNA tak nedegeneruje. Příkladem jsou partenogenetické populace například Extatosoma tiaratum, kde inkubace trvá klidně 8 měsíců a nymfy často hynou nebo se jich líhne málo. Stačí ale jediné napáření samcem a následující generace se již bude líhnout do 4-6 měsí-ců, nymfy budou vitální a přežije většina.