EXOTIKA DOMA

     Insektárium (také ubikace) je nádoba, ve které budou strašilky žít a prodělávat svůj vývoj. Jelikož princip zřízení insektária je pro všechny druhy stejný a ve výsledku se liší pouze velikostí nebo drobnými detaily, začnu s touto kapitolou jako první. Věčná otázka je výběr materiálu - skleněné terárium nebo plastový box. Pokud je dodržena podmínka, že insektárium je stavěno na výšku, pak je to o osobních preferencích. 

​

     Skleněné terárium je esteticky přívětivé a čiře průsvitné. Umožňuje nám dokonale jedince uvnitř pozorovat a při správném umístění může sloužit také jako dekorační prvek. Je však daleko dražší než boxy. Dále je těžší, při případném pádu hrozí také jeho zničení nebo zničení podlahy. Co se týče úprav, například přidání větracího otvoru, jedná se o náročnější kroky.

​

     Plastové boxy nejsou ani zdaleka tak efektivní jako terária. Hodí se spíše do větších chovů, kdy strašilky nemáme jako zpestření místnosti a života, ale jako zájmový prvek. Manipulace s boxy je velmi snadná díky jejich nízké váze a pružnosti materiálu při případném pádu. Je také velmi snadné box upravit přesně podle potřeb daného druhu. 

​

     Výběr materiálu bych tedy uzavřel následovně: pokud plánujete pořídit jeden nebo několik málo druhů strašilek a chcete je chovat například v obýváku a pozorovat je, určitě investujte do terária. Pokud ale plánujete rozjet větší chov, určitě nakupte zásobu boxů.

​

     Nehledě na výsledný materiál musí insektárium splňovat dva důležité aspekty - snadný přístup a správné umístění a počet větracích otvorů. Co se týče přístupu, vybírejte terárium s otevíratelným celým stropem nebo přední stěnou na pant. Zčásti posuvná přední stěna je ideální nástroj pro zmrzačení strašilek při otevírání. Stejně tak malé dvířka znepříjemní manipulaci - výměna živné rostliny, čištění ubikace a výběr vajíček nebo jedinců. U boxů je tento problém vyřešen, jelikož mají vždy víko z jednoho kusu plastu. O mnoho důležitější jsou však větrací otvory. Na nějaké propichování špendlíkem nebo vrtání rovnou zapomeňte. Ideální insektárium pro chov strašilek má pouze dva velké větrací otvory - jeden v libovolné stěně a druhý ve stropě. Větrací otvor ve stěně by měl být přes celou délku stěny a jeho výška by měla být alespoň 5 cm. Větrací otvor ve stropě by opět měl být přes celou délku (v případě obdélníkového boxu podél delší strany) a jeho šířka by měla pokrývat třetinu šířky víka. Čím větší větrací otvory budou, tím lepší bude cirkulace vzduchu, ale tím častěji také budeme muset rosit. Jinak ale nejsme omezeni. Strašilkám průvan nevadí, u mladých nymf je dokonce vhodný (o tom však později). 

​

     Stěžejní je volba rozměrů insektária. Obecně platí, že jeho výška by měla být trojnásobná k délce největšího jedince v něm, a to včetně natažených končetin. Je to z důvodu svlékání u nymf, kdy se nymfa zachytí a světí hlavou dolů (1x délka délka jedince) a následně se ze staré kůže svlékne směrem dolů (2x délka jedince). Rezervu (3x délka jedince) volíme proto, že ne vždy se svlékající se nymfy zachytí za strop ubikace, ale například za list nebo větvičku, která je níže. K tomuto body se tedy znovu vrátíme v momentě, kdy budeme mít jasno při výběru druhu. Obecně ale u plastových boxů platí, že budeme mít několik velikostí - jeden na mladé nymfy, další na odrostlejší nymfy a poslední na imaga (dospělce). 

​

     Nyní máme zřízené insektárium, je třeba ho vybavit. Dobrá zpráva je, že největší investici (krom samotných strašilek) máme již za sebou. Nyní budeme potřebovat nádobku na vodu s živnou rostlinou a substrát (volitelné). Při volbě nádobky máme dvě možnosti - pevně uzavíratelná plastová krabička nebo otevřená sklenice. V případě krabičky (osobně používám kulaté o objemu 150 ml) sejmeme víko a do jeho středu pomocí nože nebo malých nůžek vystřihneme středně velké "X". Do krabička nalijeme vodu a uzavřeme ji. Nyní stačí větvičky živné rostliny prostrčit víčkem do vody. V případě skleničky hrozí riziko utonutí jedinců. Je proto vhodné vystřihnout z tvrdšího papíru nebo kartonu kruh přesahující okraje skleničky, doprostřed zhotovit díru a skrze tu prostrčit větvičky živné rostliny. 

​

     Substrát je volitelná, ale práci usnadňující složka insektária. Pokud máme dekorativní insektárium, volíme písek, rašelinu, lignocel aj. V případě plastových boxů jsou nejlepší volbou kuchyňské utěrky nebo - co si budeme vykládat - vícevrstevný toaletní papír. Substrát nám nejen usnadňuje čištění (pouze vyměníme utěrky nebo svrchní vrstvu například písku), ale také nám pomáhá udržovat stabilní a požadovanou vlhkost uvnitř insektária. Dále předchází utonutí nymf v kapkách vody, které by se při rosení kumulovaly na dně. Zkrátka a dobře začínám pochybovat o tom, jestli se vůbec jedná o volitelnou složku. 

​

     Některé druhy vyžadují speciální doplňky.Většina strašilek má noční aktivitu. To znamená, že přes den nehybně setrvávají v jedné pozici. Konkrétně "pakobylky" například zavěšení předstírají, že jsou také větvička a lupenitky setrvávají mezi listím. Některé strašilky ale tráví čas přes den schované. Proto je vhodné umístit do insekrátia úkryt - kusy kůry. To ocení zejména následující druhy Eurycantha spp. (spp. = vícero druhů v rámci rodu - viz Latina), Pylaemenes spp., Dares spp. nebo Anisomorpha paromalus. Mezi další nezbytné doplňky pro některé druhy patří nádobka se substrátem pro kladení. To vyžadují druhy, které svá vajíčka kladou do země. Setkáme se s tím u druhů Sungaya inexpectata, Eurycantha spp. nebo Heteropteryx dilatata.