top of page

CHOV STRAŠILEK

     Když jsem s chovem strašilek začínal, byly to mé absolutní začátky v chovu bezobratlých. Přivedla mne k tomu burza AquaTera Olomouc (tenkrát pořádaná ještě na SŠ Polytechnické), kde jsem koupil pár Heteropteryx dilatataEurycantha calcarata a nymfy Extatosoma tiaratum, Necroscia annulipes Peruphasma schultei. Po zkušenostech nejen mých vřele doporučuji právě strašilky na prvotní skok do chovatelství díky velmi nízké náročnosti a toleranci na počáteční chybovost u běžně prodávaných druhů.

     Začneme s obecnou charakteristikou strašilek ("rád" Phasmatodea). Jedná se o hmyzí zástupce žijící většinou kryptickým způsobem života, tzn., že svým zbarvením napodobují prostředí, ve kterém žijí. Některé druhy mají v rámci druhu zbarvení uniformní (tj. všichni jedinci jsou stejní nehledě na vnějších faktorech), jiné (pravděpodobně většina) mají - alespoň v larválních stádiích - schopnost barevné adaptace na okolní prostředí skrze absorpci světla v UV oblasti a některé druhy jsou polymorfické. Barevný polymorfismus znamená, že v rámci druhu existuje několik barevných forem (2 až mnoho) a pravděpodobnost výskytu všech forem je stejná. Obecně dále platí, že samci jsou často pestře zbarveni. Momentálně nedokáži vysvětlit, proč tomu tak je, protože na rozdíl od jiných skupin, samice strašilek si své sexuální partnery nevybírají. Ačkoli často výrazné (aposematické) zbarvení může některé predátory odradit, často je spíš přiláká. 

     Krom zbarvení strašilkám v kryptickém způsobu života napomáhá také jejich tvar. V laickém pojetí dělíme tuto skupinu na pakobylky (tenké dlouhé tělo), samotné strašilky (robustní = mohutné tělo) a lupenitky (jejich tělo připomíná list). Toto dělení je však naprosto nevypovídající. Jediná skupina, která jak vzhledově, tak taxonomicky vyniká, jsou lupenitky (čeleď Phylliidae). Ty také z řad strašilek vybočují svými nároky na chov.

INSEKTÁRIUM

     Insektárium (také ubikace) je nádoba, ve které budou strašilky žít a prodělávat svůj vývoj. Jelikož princip zřízení insektária je pro všechny druhy stejný a ve výsledku se liší pouze velikostí nebo drobnými detaily, začnu s touto kapitolou jako první. Věčná otázka je výběr materiálu - skleněné terárium nebo plastový box. Pokud je dodržena podmínka, že insektárium je stavěno na výšku, pak je to o osobních preferencích. 

     Skleněné terárium je esteticky přívětivé a čiře průsvitné. Umožňuje nám dokonale jedince uvnitř pozorovat a při správném umístění může sloužit také jako dekorační prvek. Je však daleko dražší než boxy. Dále je těžší, při případném pádu hrozí také jeho zničení nebo zničení podlahy. Co se týče úprav, například přidání větracího otvoru, jedná se o náročnější kroky.

     Plastové boxy nejsou ani zdaleka tak efektivní jako terária. Hodí se spíše do větších chovů, kdy strašilky nemáme jako zpestření místnosti a života, ale jako zájmový prvek. Manipulace s boxy je velmi snadná díky jejich nízké váze a pružnosti materiálu při případném pádu. Je také velmi snadné box upravit přesně podle potřeb daného druhu. 

     Výběr materiálu bych tedy uzavřel následovně: pokud plánujete pořídit jeden nebo několik málo druhů strašilek a chcete je chovat například v obýváku a pozorovat je, určitě investujte do terária. Pokud ale plánujete rozjet větší chov, určitě nakupte zásobu boxů.

     Nehledě na výsledný materiál musí insektárium splňovat dva důležité aspekty - snadný přístup a správné umístění a počet větracích otvorů. Co se týče přístupu, vybírejte terárium s otevíratelným celým stropem nebo přední stěnou na pant. Zčásti posuvná přední stěna je ideální nástroj pro zmrzačení strašilek při otevírání. Stejně tak malé dvířka znepříjemní manipulaci - výměna živné rostliny, čištění ubikace a výběr vajíček nebo jedinců. U boxů je tento problém vyřešen, jelikož mají vždy víko z jednoho kusu plastu. O mnoho důležitější jsou však větrací otvory. Na nějaké propichování špendlíkem nebo vrtání rovnou zapomeňte. Ideální insektárium pro chov strašilek má pouze dva velké větrací otvory - jeden v libovolné stěně a druhý ve stropě. Větrací otvor ve stěně by měl být přes celou délku stěny a jeho výška by měla být alespoň 5 cm. Větrací otvor ve stropě by opět měl být přes celou délku (v případě obdélníkového boxu podél delší strany) a jeho šířka by měla pokrývat třetinu šířky víka. Čím větší větrací otvory budou, tím lepší bude cirkulace vzduchu, ale tím častěji také budeme muset rosit. Jinak ale nejsme omezeni. Strašilkám průvan nevadí, u mladých nymf je dokonce vhodný (o tom však později). 

     Stěžejní je volba rozměrů insektária. Obecně platí, že jeho výška by měla být trojnásobná k délce největšího jedince v něm, a to včetně natažených končetin. Je to z důvodu svlékání u nymf, kdy se nymfa zachytí a světí hlavou dolů (1x délka délka jedince) a následně se ze staré kůže svlékne směrem dolů (2x délka jedince). Rezervu (3x délka jedince) volíme proto, že ne vždy se svlékající se nymfy zachytí za strop ubikace, ale například za list nebo větvičku, která je níže. K tomuto body se tedy znovu vrátíme v momentě, kdy budeme mít jasno při výběru druhu. Obecně ale u plastových boxů platí, že budeme mít několik velikostí - jeden na mladé nymfy, další na odrostlejší nymfy a poslední na imaga (dospělce). 

     Nyní máme zřízené insektárium, je třeba ho vybavit. Dobrá zpráva je, že největší investici (krom samotných strašilek) máme již za sebou. Nyní budeme potřebovat nádobku na vodu s živnou rostlinou a substrát (volitelné). Při volbě nádobky máme dvě možnosti - pevně uzavíratelná plastová krabička nebo otevřená sklenice. V případě krabičky (osobně používám kulaté o objemu 150 ml) sejmeme víko a do jeho středu pomocí nože nebo malých nůžek vystřihneme středně velké "X". Do krabička nalijeme vodu a uzavřeme ji. Nyní stačí větvičky živné rostliny prostrčit víčkem do vody. V případě skleničky hrozí riziko utonutí jedinců. Je proto vhodné vystřihnout z tvrdšího papíru nebo kartonu kruh přesahující okraje skleničky, doprostřed zhotovit díru a skrze tu prostrčit větvičky živné rostliny. 

     Substrát je volitelná, ale práci usnadňující složka insektária. Pokud máme dekorativní insektárium, volíme písek, rašelinu, lignocel aj. V případě plastových boxů jsou nejlepší volbou kuchyňské utěrky nebo - co si budeme vykládat - vícevrstevný toaletní papír. Substrát nám nejen usnadňuje čištění (pouze vyměníme utěrky nebo svrchní vrstvu například písku), ale také nám pomáhá udržovat stabilní a požadovanou vlhkost uvnitř insektária. Dále předchází utonutí nymf v kapkách vody, které by se při rosení kumulovaly na dně. Zkrátka a dobře začínám pochybovat o tom, jestli se vůbec jedná o volitelnou složku. 

     Některé druhy vyžadují speciální doplňky.Většina strašilek má noční aktivitu. To znamená, že přes den nehybně setrvávají v jedné pozici. Konkrétně "pakobylky" například zavěšení předstírají, že jsou také větvička a lupenitky setrvávají mezi listím. Některé strašilky ale tráví čas přes den schované. Proto je vhodné umístit do insekrátia úkryt - kusy kůry. To ocení zejména následující druhy Eurycantha spp. (spp. = vícero druhů v rámci rodu - viz Latina), Pylaemenes spp., Dares spp. nebo Anisomorpha paromalus. Mezi další nezbytné doplňky pro některé druhy patří nádobka se substrátem pro kladení. To vyžadují druhy, které svá vajíčka kladou do země. Setkáme se s tím u druhů Sungaya inexpectata, Eurycantha spp. nebo Heteropteryx dilatata. 

VÝBĚR DRUHU A SBĚR ŽIVNÉ ROSTLINY

     Nyní tedy máme zařízené insektárium. Je na čase vybrat druh a podle toho zařídit živnou rostlinu. Většina chovaných druhu přijímá ostružiník (Rubus spp.) nebo ptačí zob (Ligustrum spp.). Obecně platí, že tyto rostliny mají i své alternativy. Přečtěte si také, jak sbírat potravu v zimě. Osobně rozděluji strašilky do několika skupin dle živné rostliny: rubofilní, ligustrofilní, hypericofilní, gaultheriofilní a specialisté. Podotýkám, že tyto termíny nejsou oficiální a jsou pouze mé pracovní, proto se s nimi nikde nesetkáte. Níže je ale budu užívat čistě pro přehlednost, protože "skupina strašilek přijímajících ostružiník" je prostě ubíjející. 

     "Rubofilní" skupina strašilek přijímá všechny druhy ostružiníku a jeho alternativy. Mezi ty patří růže šípková (Rosa canina) a ostaní růže, třešeň, hrušeň, jabloň, broskvoň, meruňka, dub (Quercus spp.), buk (Fagus spp.), jahodník (Fragaria spp.) a hloh (Crataegus spp.). Alternativ je více, jako například mochna husí a celkově většina zástupcí čeledi Rosaceae, avšak z hlediska jejich praktické využití se blíží nule. Do této skupiny patří většina druhů strašilek. Mezi ty nejznámější Extatosoma tiaratum, Heteropteryx dilatata, Eurycantha calcarata, Phyllium spp. (lupenitky), Neohirasea maerens, Medauroidea extradentata, Bacillus rossius nebo Carausius morosus a spousta dalších. Některé druhy této skupiny přijímají břečťan (Hedera helix), nejvýživnější rostlinu pro strašilky vůbec. Většinu druhů této skupiny lze doporučit do začátku.

     "Ligustrofilní" skupina přijímá listy ptačího zobu (nejčaastěji Ligustrum ovalifolium L. vulgare) a jeho alternativy. Těmi jsou šeřík (Syringa), zimolez (Lonicera) a zlatice (Forsythie). Zde patří druhy jako Peruphasma schultei, Necroscia annulipes, Anisomorpha paromalus nebo Pseudophasma spp. Zde lze opět téměř všechny druhy ze začátku doporučit.

     "Hypericofilní" skupina přijímá listy třezalky (Hypericum spp.), nejlepší jsou velkolisté kultivary (např. H. calycinum). Patří sem například Phasma gigas nebo Eurycnema versirubra. Druhy této skupiny většinou přijímají také listy blahovičníku (Eucalyptus), guavy (Psidium guava) nebo fikusu (Ficus lyrata). Druhy této skupiny vyžadují již zkušenost s chovem.

     "Gaultheriofilní" skupina strašilek přijímá listy libavky Gaultheria shallon. Patří sem zejména druhy, jejichž kultura není v chovu dlouho a nejsou tedy "naučené" na některou z dostupnějších rostlin. Tyto druhy jsou často velmi atraktivní. Patří sem téměř celý rod Calvisia nebo například Neoclides buescheri nebo Melophasma antillarum. Druhy této skupiny jsou poměrně náročné na chov a proto je rozhodně nedoporučuji jako první druhy.

     "Specialisté" jsou druhy, které nelze zařadit do některé z výše uvedených skupin. Náročnost jejich chovu je často dána právě obtížnou dostupností živné rostliny. S její dostupností se ale chov stává velmi jednoduchý. Například Orthomeria kangi se živí listy kopřivy, některé Calvisie nebo Orthonecroscie například skořicovníkem (Cinnamomum), Megacrania phelaus přijímá listy pandánu, rod Graeffea přijímá pouze listy palem a Pijnackeria spp. se živí listy exotických trav. Patří sem ale i druhy, jejichž živnou rostlinu lze nalézt bez problému po celé roční období, nebo ji pěstovat jako rostlinu pokojovou. Calvisia marmorata přijímá listy bobkovišně (Prunus laurocerasus), Oreophoetes peruana přijímá listy kapradin (avšak pozor, vylučuje potenciálně karcinogenní sloučeniny s chinolinem). Osobně s těmito druhy nedoporučuji začínat ani v případě, že máte možnost přístupu k živné rostlině, ačkoli chov jako takový není náročný.

     Se kterým druhem tedy začít? Rozhodně volte mezi "rubofilní" a "ligustrofilní" skupinou. Ještě před tím ale důkladně zmapujte své okolí. Většina alternativních živných rostlin v zimě opadá. Proto je důležité zajistit si přes zimu místo, na kterém roste ostružiník nebo stálezelený ptačí zob (mnoho pěstovaných druhů opadá již na zimu, stálezelený až na jaře). Kdybych měl být konkrétní, tak všechny druhy vhodné pro začátečníky jsem u obou skupin již výše vypsal jako příklady. Jediná výjimka jsou lupenitky. Pokud ale přeci jen chcete lupenitku jako první strašilku, volte Phyllium philippinicum (někteří chovatelé, kteří asi 20 let nevyšli mezi lidi je stále označují jako Phyllium sp. "Filipíny", ale je to ten stejný druh). 

JAK A OD KOHO KOUPIT STRAŠILKY

     První strašilku je nejlepší koupit si osobně přímo na burze. Největší chovatelská burza u nás je Živá Exotika pořádaná panem Petrem Čuříkem v Praze. Mezi menší burzy poté patří různé AquaTery v menších městech. Výhoda osobního nákupu je ta, že vidíte, co kupujete, můžete si vybrat různá vývojová stádia a přímo s chovatelem se poradit o správném chovu. Hlavní věc, které je třeba se vyvarovat, je nekupovat čerstvě vylíhlé nymfy v prvním instaru (L1). Prodávají se tak zejména lupenitky, které často brzy hynou. Kupujte odrostlejší nymfy nebo dospělce, případně vajíčka. 

     Když pomineme burzy, existuje u nás řada zkušených a spolehlivých chovatelů, od kterých si lze strašilky vybrat. Největší nabídku strašilek u nás má Marek Nohejl (www.strasilky.cz/) a velké množství druhů dále chová Robert Draštík. Mezi chovatele s menším, často vybraným okruhem druhů patří Tomáš Škubal, Markéta Stadlerová, Lenka Jansová (lupenitky), Jana Šebestová (www.strasilky.eu/) nebo Jiří Hromádka. Tyto chovatele můžete najít na Facebooku, skrze kontakty na jejich stránkách nebo inzeráty na iFauně (www.ifauna.cz/) a nebo se na kontakt dotázat přes můj email (michal.siegel@seznam.cz), ochotně je sdělím. 

     Než si však strašilku pořídíte, je vhodné si o chovu něco přečíst, popřípadě se poradit na místě s chovatelem. V zásadě se chov liší pouze mezi strašilkami a lupenitkami. Chov obou skupin jsem rozepsal níže. Přečtěte si také Časté otázky začínajících chovatelů.

OD KOHO NEKUPOVAT (BLACKLIST)

     •Jaroslav Rýdl - Lepifarms. Prodává mrtvé jedince z mrazáku.
     •Luciáš Mira (Miroslav Vaňousek) - po platbě nepošle smluvený materiál

     •Janek Lešák - několikrát jsem kupoval, došlo vše nebo většina mrtvá; poslal sice náhradu, čehož si cením, ale špatně zabaené                   balíčky s mrtvým obsahem neposílá jen mě

     •Reinhold Frischholz - podvodník, nezasílá materiál

     •rasta353@seznam.cz (Jiří V.) - nezasílá materiál

     •Jan Chamrád - neseriozní jednání, neodebírá zamluvený materiál 

     •Danilovic@post.cz - posílá materiál za nižší cenu, než je smluvené

     •gajda23@seznam.cz  - přes neustálé výmluvy materiál nezašle

A CO DÁL?

     Pokud se pro vás chov stal nepostradatelnou součástí, není nic lepšího, než se stát členem nějaké chovatelské komunity a podělit se vzájemně o fotky svých chovanců. Tyto skupiny najdete zejména na facebooku. Nezapomeňte v každé níže uvedené skupině důkladně číst a dodržovat pravidla. Název každé skupiny je psán hypertextem, tedy po kliknutí na modrý text se otevře nové okno s adresou dané skupiny.

Hmyzí mazlíčci (klikněte)

Ačkoli má skupina v názvu pouze hmyz, vítáni jsou chovatelé všech ostatních bezobratlých! Ve skupině najdete chovatele strašilek, brouků, mnohonožek, stonoh, švábů, mravenců, kudlanek atd. Nebojte se podělit o své fotografie nebo se zeptat na nejasnosti (pokud jste po nich před tím sami pátrali).

Phasmid World Community (zkráceně PWC)

Tato skupina je věnována těm, kteří chov strašilek berou vážněji nebo až vědecky. Skupina má pevně daná pravidla, která je potřeba za každých okolností dodržovat. V této skupině se dostanete do kontaktu se zahraničními chovateli, od kterých lze získat velmi vzácný chovný materiál. Členové skupiny jsou mimo jiné zahraniční vědci Bruno Kneubühler, Francis Seow-Choen, Paul D. Brock nebo Phil Bragg. Jediný povolený jazyk ve skupině je angličtina.

Strašilky, Pakobylky a Kudlanky 

Menší skupina zaměřená na chov strašilek a kudlanek. Nenechte se zmást, ačkoli v názvu chybí, lupenitky jsou také vítány. Až na výjimky v této skupině najdete pouze tuzemské chovatele.

Passion Phasmes 

Zahraniční skupina zaměřená převážně na chov strašilek, povolené jsou ale i fotky brouků, motýlů atd. (pouze však hmyz). Stránka funguje převážně ve francouzštině a italštině, proto bude, asi, pro mnoho lidí méně dostupná. 

Stick insects, Praying Mantis, Millipedes, Beetles And Moths 

Skupina zaměřená na chov strašilek, kudlanek, mnohonožek, brouků a motýlů (převážně nočních). Opět zahraniční skupina, ovšem s velmi mírnými pravidly. Jazyk je převážně angličtina, ale tolerují se i románské jazyky, případně japonština, čínština. 

    Mimo skupin na Facebooku ale existují různé webové stránky, ze kterých lze čerpat užitečné informace. Z těch tuzemských bych aktuálně doporučil:

www.strasilky.cz/ - stránky našeho největšího chovatele strašilek, Marka Nohejla. Některé drobnosti jsou sice neaktualizované (kdo by na to taky měl pořád čas, když se neustále všechno mění), avšak všechny podstatné věci tam najdete.

http://www.strasilkaivetka.estranky.cz/ - málo známé, ale velmi dobře psané stránky, na jejíž autorku jsem za dlouhé ty roky působení v chovatelství na žádné skupině nebo burze nenarazil. Ať je to však kdokoli, web je psán na kvalitní úrovni se spoustou fotek a rad. Autorka na stránky od r. 2009 bohužel již nepřispívá. 

     Ze zahraničních stránek musím na první místě zmínit:

www.phasmatodea.com/ - tento web je dílem několika zahraničních přispěvatelů. Na stránkách je jedna z největších kolekců fotografií známých druhů strašilek (sekce Photos). Najdete zde také aktivní fórum, kde skrze položku Exchange market získáte přístup k nabídkám zazhraničních chovatelů. V sekci Miscellaneous naleznete různé zajímavosti o strašilkách, ale hlavně propracovanou sekci o jejich chovu psanou Dr. Bruno Kneubühlerem. Pro anglicky mluvící čtenáře nepostradatelný zdroj informací. Stránky procházejí velkými úpravami, proto je možné, že budou občas na delší dobu nedostupné (především chyba 503).

http://www.phasmiduniverse.com/en/index.php - úžasné stránky se spoustou dokonalých fotografií a popisem chovu vybraných druhů strašilek. Zajímavé je, že autoři fotografií dokázali i z naprosto obyčejných druhů udělat skvěle vypadající jedince.

bottom of page